soya: yes or no?

Už nějakou dobu přemýšlím, že začnu s jógou. Proto jsem začala pokukovat po různých stránkách, abych se o ní dověděla víc. Na jednom webu jsem ale nazila na článek, kde bylo vypsáno asi 8 potravin, které by člověk, který chce být zdravý a zajímá se o to, co jí, neměl jíst. K mému údivu mezi bílou moukou, bílou rýži, zmraženými potravinami, mastnými výrobky, popcornem z mikrovlnky, proteinovými a energetickými tyčinkami bylo i sójové mléko a sojové náhražky. Začala jsem tedy na internetu pátrat, abych se dopracovala k odpovědi, proč je sojové mléko špatné.


Na českém webu JímeJinak.cz jsem narazila na diskuzi, kde se tomuto tématu hodně věnují. Překvapení pro mě bylo veliké. (Tímto bych chtěla ještě napsat, že to, co zde píšu, jsou názory lidí, kteří se touto problematikou zabývají. Nikde není ale vysloveně psáno, že to tak je, ale ani to, že to tak není. Berte to, prosím, s rezervou a zkuste spíš o tom popřemýšlet, než se budete třeba dennodenně nalívat sojovým mlékem s tím, že děláte něco pro své zdraví.)

Sója je luštěnina, která je bohatá na bílkoviny a aminokyseliny, tím pádem může skvěle nahradit maso, problém je ten, že je těžce stravitelná (nejhůře ze všech luštěnin - musí se proto vařit nejdéle) a obsahuje některé látky, které tělo spíše zatíží. Jelikož se sója v Evropě tradičně nepěstuje jako například v Asii, nevíme, jak ji správně zpracovat. V 90. letech se začalo propagovat i sojové maso, jako zdravější náhražka masa. Přitom skutečnost je taková, že je to nestravitelná hmota bez živin. V asijské kuchyni nenajdete zmínku o sojovém masu ani mléku.

Asiaté zpracovávají sóju tak, aby z ní využili to dobré a naopak minimalizovali to špatné. Tradiční výrobky jsou například tempeh, natto, miso pastu, sojovou omáčku shoyou nebo tamari. Aby sojový výrobek byl zdravý prospěšný, dobře stravitelný a obsahoval užitečné látky (např. lecitin je dobrý pro činnost nervového systému a mozku), musí projít buď fermentací (kvašení), nakládáním, nebo zráním. Po přečtení další chytrého článku jsem se dozvěděla, že sice tofu neprochází ani jedním z uvedených procesů, ale jeho omezená konzumace je v pořádku :)

Na internetu jsem hledala, jak se tedy vyrábí sojové mléko a na stránce společnosti Alpro sem nalezla odpověď v této podobě: Výroba sójového mléka probíhá následujícím způsobem: 1. sójové boby se vyloupou; 2. poté se blanšírují v horké vodě; 3. následně se rozdrtí a smísí s vodou tak, aby se zachovaly nejdůležitější živiny, zejména proteiny. Ze vzniklé směsi se odfiltruje drť a vzniká základní sójové mléko; 4. do něj se pak přidávají další ingredience jako např. kakao, vitamíny, nebo vápník.

První tři výrobky se údajně dají jíst přibližně 1x týdně, u pasty a omáčky je to jedno. Mezi výrobky, které rozhodně nedoporučují, spadá sojové maso, sojové mléko (už vůbec ne sušená - ta obsahují hydegenovaný sojový olej, něco o nich zde) a sojová mouka. Není tedy dobré, si třeba k snídani dát sojový jogurt, odpoledne sojové mléko například do kafe a večer sojové maso. Spousta lidí to právě dělá tak, že se láduje celé dne sojovými výrobky s tím, že dělá pro své zdraví maximum. Vím, o čem mluvím, dělávala jsem to dřív stejně. Čas od času si dát nějaké to mlíčko nezaškodí, ale nesmí se to přehánět - a to platí u většiny věci, nejen u sóji.

Na JímeJinak.cz shrnuli sóju takto: Sóji se netřeba bát. Používejte tradiční výrobky s rozumem a s chutí, budete mít pestřejší jídelníček, při vaření a konzumaci nebude nuda. Navíc si doplníte mnoho cenných látek, které se jinak poměrně obtížně doplňují. Můžete si občas dopřát sojový jogurt, smetanu nebo si ve vegetariánské restauraci pochutnat na dobře upraveném sojovém mase.  Ale mějte na paměti, že moderní průmyslově zpracované sojové výrobky nejsou to, co chceme konzumovat často a ve velkém. Ono stačí číst etikety a uvidíte sami, že je lepší koupit si miso pastu a tofu než sojový jogurt či sušené sojové mléko (ty jsou spíše na mlsání - doporučují hlavně značku Soyadé). Prostě - všeho s mírou :)
Používá technologii služby Blogger.