petrin tower


V neděli se poštěstilo pohádkové počasí, které přímo lákalo k nějaké procházce nebo výletu. V poslední době s přítelem často koumáme, která místa navštívíme a že seznam máme opravdu dlouhý. Tentokrát to padlo na Petřínskou rozhlednu (ještě k tomu druhý den jsme slavili výročí 3 roky, co jsme se dali dohromady). Na to, že jsem měla vysoké podpatky, bych řekla, že jsem těch 299 schodů zvládla úplně v pohodě. Jen si spousta lidí musela při pohledu na mě myslet, že jsem blázen. Horší bylo, když se člověk zastavil a cítil, jak se věž malinko hýbe, v tu chvíli jsem se lehce zhrozila, zbledla a musela jsem chodit. Ani cesta dolů nebyla nejrůžovější, když jste celou dobu vlastně koukali na to, co máte pod nohama. Ale stálo to za to. Z Petřína jsme si odskočili ještě na večeři do Grosseto Mariny, kde není co vytknout - výborná jídla, báječný výhled a milá obsluha.
Praha je opravdu nádherné město a je jedno, jestli se na ni díváte z věže, z mostu nebo s plující loďky. Jsem sice rozená Pražačka, ale často si říkám, kolik míst jsem ještě nenávštívila - je čas to začít napravovat!

Používá technologii služby Blogger.