Druhý článek ze série ROMAN HOLIDAY jsem plánovala sice dříve než 5 měsíců od vydání toho prvního, ale zmatky v práci okolo Vánoc a následné vyčerpání po nich a novoroční změna pracovní pozice mě vyčerpaly a nedovolily mít myšlenky na nic jiného. Na druhou stranu je pro mě příjemné se do Říma zase "vrátit".
Přes odjezdem jsem si samozřejmě nemohla odpustit film Prázdniny v Římě s Audrey Hepburn, abych se pomaloučku naladila na tu správnou italskou prázdninovou vlnu. Ačkoliv byl Řím v roce 1953 naprosto odlišný od toho současného - minimum lidí, aut, všechno se zdálo být ve větším klidu, prožila jsem i já svoje prázdniny v Římě na jedničku.
Druhý den jsme měli naplánovaný už dávno před odjezdem - obstarali jsme si vstupenky do vatikánských muzeí online, abychom se vyhnuli případným frontám. Vyrazili jsme pomaloučku pěšky s plánem, že se před prohlídkou, která byla ve 12, někde lehce nasnídáme.
Přes odjezdem jsem si samozřejmě nemohla odpustit film Prázdniny v Římě s Audrey Hepburn, abych se pomaloučku naladila na tu správnou italskou prázdninovou vlnu. Ačkoliv byl Řím v roce 1953 naprosto odlišný od toho současného - minimum lidí, aut, všechno se zdálo být ve větším klidu, prožila jsem i já svoje prázdniny v Římě na jedničku.
Druhý den jsme měli naplánovaný už dávno před odjezdem - obstarali jsme si vstupenky do vatikánských muzeí online, abychom se vyhnuli případným frontám. Vyrazili jsme pomaloučku pěšky s plánem, že se před prohlídkou, která byla ve 12, někde lehce nasnídáme.
Zabloudili jsme do téhle krásné. typicky italské, uličky s moc roztomilou kavárničkou. Ta zůstala roztomilá do chvíle, než přišla typická italská unuděná obsluha. Možná jsme na takové lidi měli štěstí jen my, těžko říct :D
Tolik kávy, co jsem byla schopná vypít za den v Římě, jsem do té doby nevypila za celý svůj život. Největším favoritem bylo a i po návratu do Prahy zůstalo cappuccino.
Každopádně - jedna z nejvíc ultra nepříjemných podniků a obsluh byla v Caffe Vaticano, hned naproti vstupu do muzea. Já to už zmiňovala v jednom příspěvku na Instagramu, ale budu se opakovat - nikdy sem nechoďte, pokud si nechcete připlatit "vysokohorskou" přirážku prakticky za nic. Navíc, když si budete chtít odskočit na záchod, které se zdá být bezplatný, tak vám je přátelsky ukážou, ovšem pak na vás bude jeden z nich čekat a bude tvrdit, že je za záchody třeba zaplatit. 
Ve chvíli, když jsme vstupovali vchodem pro předem zakoupené vstupenky, jsme litovali těch, kteří stáli ve zhruba půlkilometrové frontě podél vatikánských hradeb a čekali, až se budou moc o krok posunout dopředu. Nevím, jestli bychom tohle dobrovolně podstoupili v poledním slunečním žáru. Po vstupu jsme ihned prošli bezpečnostní kontrolou. O kousek dál byly automaty, ve kterých jste online vstupenku, která byla vytištěná na papíře, přeměnili v kartičku, která umožňovala vstup dál.
Vypůjčili jsme si audio průvodce, kterého jsme stejně využili minimálně, a šli jsme po jednotlivých stanovištích. Obrovské prostory byly zaplněné památkami od starověku po současnost. Pokud jste se chtěli přesunout k jiné výstavě, museli jste se přizpůsobit tempu davu. Prohlídka Sixtinské kaple trvala desítky vteřin, maximálně pár minut. Focení bylo zakázané a nervozní vatikánská policie okřikovala kohokoliv, kdy vypadal, že se snaží i přes zákaz udělat pár snímků.
Skončili jsme ve 2 hodiny a celí hlavoví jsme hledali místo, kde vstřebáme dojmy z prohlídky a zaženeme hlad a žízeň. Jako bonus jsme měli ještě živou hudbu :D
Cestou zpět jsme šli tam, kam nás nohy vedly a ve výsledku jsme zjistili, že ačkoliv je město velké a vy ho ještě pořádně neznáte, tak se stejně dostanete vždy tam, kam potřebujete :) Historické centrum má pár svých specifik, podle kterých se vždycky snadno zorientujete.
Pantheon jsme zhlédli relativně rychle a pokračovali jsme v "bloudění" uličkami. Pokaždé, když jsme narazili na nějaký kostel, museli jsme se jít podívat dovnitř. Některé byly tak nádherně zdobené, že zůstával rozum stát.
Znavení vedrem a davy jsme dolezli na Piazza Navona a usoudili, že je potřeba si dát malou pauzičku.
Proč neobjevovat i v Říme další kultury, že?
Během našeho objevování města jsem náhodně potkala 2 úžasné vintage obchůdky převážně s Vuitton kabelkami.
Večer jsme zůstali věrní našemu oblíbenému bistru a dali si klasiku - carbonara a bolognese - nečekaně nejlepší, jaké jsme kdy jedli. :) I když já si myslím, že už jen tím, že byl člověk v Říme, vše chutnalo lépe :)
V příštím článku se můžete těšit na Coloseum. Krásnou sobotu!
